V malém městě blízko lesů,luk..Obrostlém keři..
Když jsem už byla skoro na konci cesty uviděla jsem jak pan Duněk slezl ze svého žebříku postaveném těsně vedle dveří domu.Mlčela jsem.Ukryla jsem se za stromem a pozorovala co se děje.Ten pán ,který byl ve městě známím "boháčem" rychle odešel ke svému autu a chtěl otevřít dveře.V tu chvíli mi v kapse zabzučel mobil a já ho zděšeně vypnula.Sakra!Zamumlala jsem si pro sebe.Pán v šedobílém kabátu zastrčil klíčky do své kapsy a šel směrem ke mě.Pomalými krůčky se blížil ke stromu.Ten strom je tu už hodně dlouho..ani nevím kdo ho sem dal.Řekl pan Duněk.Zastavil se , rozhlédl se a odkráčel pryč.Nastartoval auto a odjel.Ufff..to bylo o vlásek!Ale co tam dělal?Z kapsy jsem vyndala ten svůj krám(mobil) a kouknula se kdo mi to volal.Hm... neznámé číslo to je teda hezký no..Zavolala jsem zpět a z telefonu se ozval chraptivý hlas.Ano?Ozvalo se z telefonu.Dobrý den tady..Nestihla jsem domluvit.Ozvaly se výkřiky a nadávky z onoho přístroje.Zavěsil!Kdo to mohl jenom být?Kouknula jsem se na hodinky ,které jsem dostala ke svým narozeninám.Páne jo!To už je tolik?!Musím si pospíšit!
Doma na mě čekalo žehlení a ty ostatní domácí práce.Konečně jsem dokončila práci a ihned jsem zalezla do postele.Unavená jsem přemýšlela co se to tam stalo.Proč ten žebřík a to ostatní?Ještě ,že mě neviděl..A co to bylo za ten neznámí hovor?Hm...dnešek byl opravdu zvláštní!Rukou jsem si podepřela hlavu a usnula.O několik hodin později jsem zaslechla tlumené výkřiky.Podívala jsem se z okna a co nevidím.Pan Duněk s neznámou osobou!No tohle?!Spadla jsem na postel a přemýšlela.Ráno jsem se opět probudila s divným pocitem.Odpoledne jsem se šla podívat ke stromu kde jsem minulý den byla.
Přesně jsem šla po cestě..po ,které jsem kdysi chodila ze školy domů.
U stromu jsem nic nenašla.Tak jsem tedy šla k domu.Z domu se ozvaly výkřiky ,které jsem přesně zaslechla z telefonu.Několik minut tam se zdálo být jako kdyby čas nikdy neubíhal a svět se zcela zastavil.Vítr rozfoukával poslední podzimní listí ze stromů a ptáci odlétali pryč.Začínala mi být zima a myslela jsem jenom na cestu ,kterou jsem šla celý život.Byl to opravdu zvláštní pocit přemýšlet o takové situaci..Ze snu mě probudil výkřik.Uvědomila jsem si ,že jsem stále u toho domu.U domu kde se mělo v budoucnu něco stát...Stála jsem tam jako sloup.Opírala jsem se o kamenou zídku.V tu chvíli se z domu začalo kouřit.Hustý dým byl jako mlha.Nic,nikde nic nebylo vidět.Najednou z okna(toho okna ze ,kterého šel asi nejvíc kouř) vyskočila jedna mladá paní.Spadla na zem.Na zem plnou střepů.Ihned jsem šáhla do kapsy pro mobil.Nikde nemůžu nahmatat ten příšerný stroj ,který mi dělal jenom problémy.Panebože!Nikde ho nemůžu najít.Co teď budu dělat?!Paní začala silně krvácet.Zbývaly jí poslední minuty života.Snažila jsem se zastavit krvácení ale jakmile jsem zasáhla bylo to čím dál tím horší.Ta paní už skoro nedýchala a zavírala oči..Nachvíli je měla v sloup.Začala jsem křičet do všech stran jak jen to šlo.Nikdo mě neslyšel...Po několika málo minutách paní zavřela oči,podala mi ruku a dala mi papírek.Umírala...Postavila jsem se a kapičky slz mi proudily po celém obličeji.V ruce jsem pevně držela papírek , který mi dala.Poslední sekundy života..Zhluboka se nadechla..Já jen odkráčela pryč.Chtěla jsem zapomenout ale nešlo to.Pořád jsem na ni myslela.
To co se stalo neuvěřitelně změnilo můj život.
Pomalu jsem šla směrem ke kostelu.Cesta se zdála být dlouhá.Nevím proč..nevím proč se to stane zrovna mě!Říkala jsem si pro sebe a krok po kroku se přibližovala k svatému domu.Uviděla jsem havrany.To neznamená nic dobrého.Došla jsem ke bráně.Rukou jsem rychle udělala kříž a vešla na pozemek.Překročila jsem kostelní práh a došla až k lavici.Klekla jsem a hlasitě řekla: Nech mě jít!S brekem jsem se začala modlit.O několik minut později jsem si sedla na lavici a začala přemýšlet.Uslyšela jsem vrzání kostelních dveří.Rychle jsem se otočila a skrčila.No to snad ne!Řekla jsem si zase pro sebe.Toho chlapa nenávidím!Opět to byl pan Duněk.Vešel a běžel k jednomu sloupu u ,kterého byl zavěšený malý anděl.Naklonil se,rozhlédl a vyndal jedno z prken podlahy.Vyndal něco z tajné skrýše.Zandal zpátky prkno a rychle odešel.Celou tu dobu jsem ho sledovala.Nechápu to..Co má asi v úmyslu?Podívala jsem se na jednoho z andělů a šla ke sloupu kde stál.Hm..vyndala jsem prkno.Heh?!Nevěřícně jsem zírala jako na zjevení.Z toho pána se vyklubal pěkný p...Nestihla jsem doříct a zastavil mě stín za mnou.Rukou mě umlčel a popadl.Co chceš?!Zeptal se mě.Vy..v..vy..jste?Co?Odpověděla mi osoba ,kterou jsem až moc dobře znala.
Klopýtla jsem a upadla spolu s ním.
Přistál přímo na mě..No to je trapas...Zamyslela jsem se a podívala se mu do očí.Krásně modré oči...Grrr a fuj a ne...pomyslela jsem si a rychle ho sundala ze sebe.Sedli jsme si na starou lavici.Nevěděla jsem co říct.Pak mě ale napadlo..Co tady děláš?Zeptala jsem se ho.Pousmál se.Vzpoměla jsem si na tu paní a z kapsy jsem vyndala papírek ,který mi dala.Koukla jsem se na něj.Byla na něm mapka pozemků.Papírek jsem položila na lavici a rychle jsem odběhla zpět ke skrýši.V ní byly dokumenty o vlastnictví a spousty peněz.No ne.Parcely z celého města!Vlastník-Ivana Dorová,Ivana Dorová,Ivana Dorová-Duňková.Teď už mi to dává smysl!
Uvědomila jsem si co se stalo.
Rozloučila jsem se se svým starým,dobrým přítelem a opustila jsem svaté místo.Běžela jsem po té samé cestě zpět ke svému domu.Začalo silně foukat.Ze zadu jsem zaslyšela výkřik.Počkej na mě!Byl to ten člověk se ,kterým se tak dlouho znám.Se ,kterým jsem se po dlouhé době setkala v kostele.S tím člověkem ,který mi byl tak moc blízký..Zastavila jsem se a počkala.Co chceš dělat?Zeptal se mě.Vím o tom co se stalo.Neboj se.Potichu mi řekl.Šla jsem s ním až ke svému domu.Otevřela jsem branku a řekla mu ať tu počká.Rychle jsem šla dovnitř a hledala mobil.Prohledala jsem všechny skříně,všechny kabáty a bundy.Dívala jsem se všude!S touto větou jsem se mu pochlubila..A kde jsi asi tak naposledy byla?No...u lípy.Šli jsme ke stromu a hledali jsme.U kamené zídky?Zamumlala jsem si.Šla jsem k zídce a začala hledat.No konečně!Řekla jsem si.Vyhledala jsem si číslo na policii a začala.Všechno jsem jim vysvětlila.No jasně...!Příště nevolejte!Pfff... to už je druhý.Co teď?Ta paní se ,kterou se oženil už je mrtvá a on si v klidu kráčí po městě a rozprodává pozemky!
On je ten ,kterého hledám.
Zavolala jsem svému známému ,který kdysi pracoval na policii.Řekla jsem mu ,že se setkáme u lípy.Stála jsem tam sním.Nakonec se tu objevil.Šli jsme společně všichni tři na místo kde bydlí pan Duňka.Zazvonila jsem.Z domu vyběhl velký,mohutný pes a začal štěkat.Víme o vás pane Duňka!Hlasitě řekl můj známí od policie.Ne!Odpověděl Duňka,vstoupil na zahradu a zabouchnul dveře.
Už jsme to oznámili!Pověděla jsem mu.Nemáte žádnou pravomoc mě takhle obviňovat.Zařval a vzteky zrudnul.Po chvilce přijelo policejní auto...Pane jo...to jsme měli štěstí.Děkujeme!Oznámil mi jejich "šéf".Já se jen usmála a koukla se na strom u ,kterého jsem na začátku stála.Seděl tam.Přišla jsem k němu,popadla ho za ruku.Přitom mi tekly slzy.On se na mě podíval,usmál se a pohladil mě po tváři.Vše dobře dopadlo tak proč ten pláč?Já jenom.
..Miluji tě..
Konec.


ahooooooooj Sb.jas se máš
, co škola, =o) jinak obíhám a super články! 