Tak co?Vidíš tam něco moje malá?Vlčice se ohlédla a uviděla tetku ,která se právě vzbudila.
Ano...její oči se najednou proměnili v divoký potůček slz.Je tam naše minulost...tajemně se zatvářila a odešla k východu z jeskyně.Z klidného pomalého chodu se stal rychlý běh.Vlčice proběhla vodopádovým průchodem a celá promočená uviděla krásnou černou noc plnou hvězd!
Obloha byla opravdu černá jako havraní peří...mězi temnotou se objevovaly krásné bílé hvězdy.Hvězdy ,které mají ukázat budoucí stránku života.
..Vlčice běžela za tou nejzářivější hvězdou..Dny a noci...uvědomila si ,že je stovky mil daleko od svých příbuzných.Z oblasti plné lesů se stalo místo plné zvěře,trávy a vody.Bylo to ,to nejkrásnější místo ,které kdy viděla.Pomyslela si...vždyť jsem v nebi!Ale opak byl pravdou...
Mohutné stádo bizonů se k šedému stvoření s chlupatým ocáskem hnalo....
Vlčice sebrala všechnu svou odvahu a sílu a utíkala naproti malému tvorečkovi.Popadla ho za hřbet a hnala si to k blízkému napajedlu kde zrovna nikdo nebyl.Uff!!!!Měl jsi štěstí!
Vlčice se udiveně podívala...nejsi?Jsi?Co?!
Pokračování příště.

