Stojím na mostě koukám na měsíc...skočím a skončím to utrpení..na mořské hladině se odrážely měsíční paprsky.
Může holka přežít s velkou představivostí v tak velkém a bouřlivém světě?Odpověď....nemůže....
Když jsem byla malá vyrůstala jsem v dětském domově.Snad stovky dětí plakalo nad svým zkaženým životem ale já ne!Věděla jsem ,že se všechno změní až budu dospělá...až budu vydělávat...až budu konečně žít svým vlastním životem!
V 18 jsem odešla studovat umění.Učitelé říkali ,že maluju skutečnost i budoucnost ,že jsem malířský genius.Ale já si myslela opak.Byla to má představivost ,která tvořila mé obrazy.S nadšením jsem vystudovala umění a šla pracovat.Jednou jsem šla po městě a uviděla inzerát "hledáme uklízeče do stáje".Ihned jsem jela několik kilometrů a poprvé jsem spatřila tu stáj ,která mi měla tolik ukázat.Potkala jsem spoustu lidí.Majitelka Lara a děti ze stáje mě naučily práci s koňmi.10let jsem tvrdě dělala u koní.Měla jsem velký plat a mohla jsem se naučit jezdit.Vyhrávala jsem závody.Avšak jednoho dne se to stalo.Můj kůň Úsvit a já jsme museli trénovat na závod o "Śtříbrnou brož".Tvrdě jsme trénovali-cvičili ale mě to nestačilo.Potřebovali jsme více tréninku.Úsvit a já jsme byli konečně připraveni na velký závod.Jely se 3disciplíny.Drezura,cross a parkur.Drezuru jsme zajeli snad nejlíp ze všech.U crossu jsme trochu zaostávali ale pořád to bylo výborné a konečně následoval parkur.Jeli jsme dost tvrdě na to aby jsme vyhráli.7 a nejtěžší překážka byla před námi.Úsvit se zdál být unavený.Krok od skoku.Úsvit našlápl a vyskočil.Já cítila ,že něco není v pořádku...
Doskočil ale...našlápl špatně.Vyhodil mě opatrně ze sedla...Spadl a já přistálana jeho břiše.
Rychle jsem vstala a přivolala pomoc.Kůň mi umřel před očima...museli ho uspat na vždy.
Alespoň se už netrápí-řekl veterinář a odešel.Nechal mě samotnou vedle svého koně.
Byl to strašlivý pohled.Vidět svého přítele umírat.Milovala jsem ho a miluju ho napořád.
Poprosila jsem jednoho známého aby mi udělal pomník.Ten jsem následně dala na svou zahradu jako památku na velkého hrdinu ,který mi zachránil život.
Namalovala jsem svého koně.Velký obraz jsem dala muzeu.
Šla jsem na most.
Chtěla jsem skočit.Nic mi vtom nebránilo.
Chci za Úsvitem.
Najednou byl vidět měsíc.
Stojím na mostě a koukám na měsíc...skočím a skončím to utrpení...na mořské hladině se odrážely měsíční paprsky.
Pomalu jsem se odrazila a skočila.Ve vodě byly vidět velké bubliny...měsíční světlo...potápěla jsem se...až na dno...
Vše skončilo.
Celý můj uspěchaný život skončil...
Probudila jsem se ozářená jasným pronikavým světlem.
Byla jsem v nebi...v ráji a uviděla svého koně.
A byli jsme navždy spolu.
Konec

