Bílá vlčice je už nedočkavá...sedí vedle starého dubu a kouká na krajinu.
Na obloze ani jediný mráček.Pomyslela si a s nadšením slezla z kopce k jezeru.
Uviděla veliké stádo jelenů jenže byla na lov sama.Napila se a pelášila si to k lesu aby ji jeleni neviděli.Dotkla se kamene jejích předků ,kteří tu byli dřív než lidé.Vešla do jeskyně a uviděla dřevěnou panenku.Z očí ji vytryskly slzy smutku a lítosti.Když byla půlnoc šla na skálu pozorovat měsíc.Pořád se pohyboval!Druhý den ráno Bílá vlčice ucítila zápach malých prasátek.Šla jim po stopě.Uviděla 2malá prasátka ,která skotačí a vesele chrochtají.Jenže neviděla ani necítila bachyni.Ulovila prasátka a rychle si je odtáhla do své jeskyně.Chrocht,chrocht...vlčice uviděla mohutné zvíře ,které si to tryskem hnalo k vlčici.Bílá vlčice se zakousla praseti do nohy...je po něm!Odtáhla ho do kouta jeskyně a šla pozorovat okolí ze skály.
Další den se rozhodla prozkoumat daleké lesy kde by mohli žít ostatní vlci.
Přitáhla k jeskyni několik velkých kamenů a klacků aby se jeskyně znepřístupnila.Šla daleko,daleko od jeskyně...šla dlouho do noci až uviděla veliký barevný totem.
Zaslechla dusot kopyt divokých koní a ječení divných tvorů.
Co to bylo?
Pokračování příště.
ZDROJ obrázku.



jeeej dakujem ze omne píses
.
dám si to na blog samozrejme zo zdrojom.ak mozem