Petra nedočkavě seděla na židli kde jí mamka poctivě servírovala večeři.
Měli řízky s bramborovou kaší.
Poté dobrotě šla Petra do postele.
Usnula a najednou...
se ocitla na cestě posetou bílou mlhou!
V tu chvíli ji pobídl ku předu svěží vánek horského větru.
Koukla se za sebe, před sebe a uviděla jak jí slunce ukazuje cestu.
Šla tedy po rozzářené lesní cestě.Šla dlouho,dlouho než přišla tma schovala se do jeskyně.Hned vedle byl šeřík jehož vůně zdobila celý kraj!
Petra se posadila na velký balvan a začala si povídat sama pro sebe.
Kde to jen jsem?!potichu řekla.
V hlavě se jí promítaly obrázky jak šla lesem.
Najednou ji zkolila únava a tvrdě usnula.
Bylo ráno,krásné ráno Petra šla ze své komnaty...vtu chvíli ji donesla služebná Medvědice snídani.
Pomoc! Medvěd!
zaječela Petra.
Velká medvědice ji vysvětlila ,že je v zámku jménem Jeskyník.
Petře se rozsvítilo v hlavě a uvědomila si ,že je pořád vté jeskyni.Ale jak se mohly tmavé kamenité stěny proměnit v béžové tapety s oknama?
Petra už nic neřešila a pustila se do snídaně kterou přinesla Medvědice.
Po jídle nakoukla z okna a uviděla celou krajinu.
Byl to překrásný pohled.v duchu si Petra řekla.
Pokračování příště.

