Bylo nádherné letní ráno ve velkém městě Liberec.
Tu chvíli mamka probouzela svoji dceru Zuzanu.
Mami ještě pět minut!Řekla Zuzka a ponořila se do velké peřiny ze které nebylo úniku.
Zuzka se oblékla,nasnídala a učesala,umyla a pomazlila se se svím kocourkem Šmudlou.Zuzka si to šla do školy rychlím krokem.Ve chvilce okamžiku si vzpoměla ,že píšou písemku z matiky.Tak si vyndala z batohu učebnici matematiky a začala se učit.Ten den bylo také vysvědčení a Zuzce se vůbec ale vůbec nechtělo jít do školy.
Poté učebnici hned zandala ,protože byla hned u hlavního vstupu školy.Přešla práh školy a řekla si sama pro sebe v duchu:"základna nepřátel".
Hned po příchodu do školy potkala svoji třídní paní učitelku a pozdravila ji ta se na Zuzku hned usmála a řekla:"ahoj".
Paní učitelky a páni učitelé na Zuzku byli vždy hodní ,protože nikdy nezlobila.
Po těch šesti hodinách učení začalo zvonit a Zuzka si konečně zabalila věci a připravila se na tu osudovou hodinku utrpení ,která ji měla změnit život.
Zuzka si vyndala desky na vysvědčení z batohu a položila si je na lavici.
"Začla hodina"...řekla paní učitelka která zrovna stála u katedry a prohlížela si nějaké papíry.
"o můj ježíšku na křížku"řekla si Zuzka sama pro sebe a zároven se modlila aby měla alespon ty dvojky.
Všichni žáci měli už vysvědčení ve svých deskách jen Zuzka to "parte"(tak si nazvala vysvědčení) neměla.
Paní učitelka řekla její jméno a Zuzka si to se šklebícím úsměvem pádila ke katedře.
No tak tady to vypadá dobře.Pokoušela se učitelka vzpomenout co má říct a žákyně ji hned řekla:"Co?To není možný!"
Jedna ruka paní učitelky se dotkla Zuzky a ta druhá Zuzce dala vysvědčení.
"Samí?!"řekla po příchodu své dcery domů matka a objala ji.
Zuzka hned s jásotem hodila batoh na židli a užívala si začátek nového úplně nového života byli totiž PRÁZDNINY!
Pokračování příště

