close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červenec 2009



SB

20. července 2009 v 19:41 | Čokoládka |  Informace
Kdo chce být moje SB ať se napíše do komentářů ;)


Pravidla pro mé SB:
1.na tomhle blogu neplatí to ,že jako SB můžete kopírovat!
2.týdně napsat alespoň 3-4komentíky :)
3.chodit na můj blog :)
4.neberu- obíhám SB-->chci taky aby jste si přečetli mé články :-)
5.někdy mi napíšete jak jste si užili týden atd. sem
6.v případě problému(pojedete někam na chalupu atd.) prosím oznamte to dopředu!(SEM!)
7.bavit se! :D



tak to je vše-prosím dodržujte pravidla :-)

-MOJE SB-

My horse and Me

20. července 2009 v 19:31 | Čokoládka |  Koňské hry
Tato hra je velice pěkná jak v grafice tak i v úkolech které musíte splnit!
Hra ukazuje parkurové závody po celém světě.
Uděláte si vaši postavu za kteou budete hrát,koně a už se můžete pustit do hraní.
Čistíte koně jako doopravdy :)
Vybíráte si oblečení pro sebe a sedla a další pomůcky pro koně.
Za vyhraný závod získáváte nové pomůcky.
Je to moc dobrá a návyková hra(hlavně pro koňáky xD).
Doporučuju!


Jak stahovat: 1.klikni na demo downloaden(pravo v sloupci)
2.klikni na Weiter zum Download von My Horse & Me - demo
3.klikni na Jetzt downloaden!
4.pak by mělo začít stahování ;)



NEKOPÍROVAT!

Lucinda greens equestrian challenge

20. července 2009 v 19:24 | Čokoládka |  Koňské hry


Výborná hra!-tak by se to dalo nazvat!
Vytvoříte si jezdce,koně podle sebe.Závodíte společně,staráš se o svého koníka mno prostě super!
doporučuju!









Rekord v komentářích

20. července 2009 v 19:19 | Čokoládka |  Hrátky s Netem
Tak tady je náš rekordík!
Prosím piště komentíky...děkuji!
Ale ne aby tu byli nějaké vulgárnosti,reklamy!

ZA 100 KOMENTÁŘŮ-pro každého diplom(diplom bude společný)!

tak honem piš ;)

Kůň blogu-Don

20. července 2009 v 19:13 | Čokoládka |  Don & Čokoládka
Ahoj já jsem Don.
Jmenuje se po mě i blog!

Jméno-Don
Pohlaví-statný hřebec
Věk-7let
Zbarvení-palomino


Jak jsem se sem vlastně dostal?

Historie:
Není to žádný výmysl nýbrž realita!Tento koník se narodil ve stáji Prašný Dvůr v Machníně.
Je to velice skvělý kůň!
Na blogu bude spíš takový "virtuální" :)

20.července

20. července 2009 v 19:02 | Čokoládka |  diary
Blog se koečně rozjíždí a jsem moc ráda :)
tak doufám ,že to tu bude OK a ,že se nic nepokazí!

Den byl takový mno...."veselý" :D
ani se neptejte jaký bylo EJ CHUCHU mno prostě sranda xD

Noviny-Koníkoviny 20.července

20. července 2009 v 18:56 | Čokoládka |  Noviny

Reklamy-pouze sem!

20. července 2009 v 18:45 | Čokoládka
Zde se píšou reklamy,požadavky jen a jen do tohoto článku!
takže nikde jinde nechci vidět reklamy!

oki?tak jo :)

The dream 1.díl

20. července 2009 v 18:42 | Čokoládka |  Příběhy
Petra nedočkavě seděla na židli kde jí mamka poctivě servírovala večeři.
Měli řízky s bramborovou kaší.
Poté dobrotě šla Petra do postele.
Usnula a najednou...
se ocitla na cestě posetou bílou mlhou!
V tu chvíli ji pobídl ku předu svěží vánek horského větru.
Koukla se za sebe, před sebe a uviděla jak jí slunce ukazuje cestu.
Šla tedy po rozzářené lesní cestě.Šla dlouho,dlouho než přišla tma schovala se do jeskyně.Hned vedle byl šeřík jehož vůně zdobila celý kraj!
Petra se posadila na velký balvan a začala si povídat sama pro sebe.
Kde to jen jsem?!potichu řekla.
V hlavě se jí promítaly obrázky jak šla lesem.
Najednou ji zkolila únava a tvrdě usnula.
Bylo ráno,krásné ráno Petra šla ze své komnaty...vtu chvíli ji donesla služebná Medvědice snídani.
Pomoc! Medvěd!
zaječela Petra.
Velká medvědice ji vysvětlila ,že je v zámku jménem Jeskyník.
Petře se rozsvítilo v hlavě a uvědomila si ,že je pořád vté jeskyni.Ale jak se mohly tmavé kamenité stěny proměnit v béžové tapety s oknama?
Petra už nic neřešila a pustila se do snídaně kterou přinesla Medvědice.
Po jídle nakoukla z okna a uviděla celou krajinu.
Byl to překrásný pohled.v duchu si Petra řekla.




Pokračování příště.

The dream-úvod

20. července 2009 v 18:42 | Čokoládka |  Příběhy
Milá osobo co tohle čteš...

Po netrpělivém rozhodováním jsem uvážila ,že napíšu příběh.
O čem?Čti dál...


Hm...
dobrá tak začnu.

Příběh bude o tajemství,o lásce,dobrodružství.

POSTAVY:

postav je hodně ale asi nejznámější v tomto příběhu bude mladá 15letá dívka jménem Petra.

To je vše příběh tu bude co nevidět ;)

Magic

20. července 2009 v 18:41 | Čokoládka |  Příběhy

V roce 3662 lidé na Zemi už obsadili všechno místo.


Nebyly tam žádné rostliny ani zvířata,až na koně.


Koně nemohli dál žít s krutým světem lidských bytostí.


Tak si řekli že odletí na jinou planetu XD.


Vzali raketoplán,nastartovali a jeli do jiné galaxie zvané PRASNÁ DVORKA.


Tak nalezly paní Soňu,královnu této planety.


Královna zvedla svoji bílou hůl a zapíchla ji do země, po chvilce vzrostl stříbrno zlatý strom.


Na něm bylo spousta nádherně zářících jablk,pochoutek.


Vůdčí kůn Markýz z planety Země hluboce zařehtal a vzepjal se.


za ním stál nejhezčí kůň planety Monty o kterého se starala nějaká mladá dáma.


Slečna s blond hlavou šla k Montymu pohladila ho a z něj se stal překrásný pegas!

Ale ne na dlouho.


Monty slétl alespon míli a po chvilce spadl do mořské vody.


Furt na něm ale byla ta neznámá dívka která se po dopadu do vody změnila v mořskou panu a kůň v mořského koně.


Pana vyplula na hladinu rozhlédla se a plavala se svým koněm za západem slunce.


Kůň zahřál a p chvíli už běželi po hladině


Pana se změnila v bílou holubici a uletěla, Montymu padali z očí malé bílé perli...(pláč)


Monty doběhl do stáje a už tam nikoho nenašel.


V koutku boxu se krčelo malé hnědé hříbátko.


Přisoupil k němu



A řekl: ty jenž jsi mi život vlila do krve ty budeš má dcera.



Pojmenoval ji Monči pak poošel a našel zraněného psa který byl stájoví mazel jménem Rex.


Rex pomalu zavřel oči a zdálo se ,že už míří k bílím oblakům nebes.


Monty honem běžel k vodě aby nabral do pusy trochu vody a probudil ho z hrozného snu.


Nakonec Rex,Monty a Monči šli společně hledat své druhy.


Šli pomalu vodou,prérí až dorazily do Kentaky.


Koně šli dál a dál...našli Markýze u potoka ale jeho stádo nikde.


Monty se ho zeptal:Ahoj Maky kde jsou ostatní?


Statný hřebec se pomalu zvedal na nohy hlavou se opřel o Montyho a tiše mu povídal co se stalo.


Monty mu nemohl uvěřit.



Všichni nabrali síli a následovali svůj stín.


Až narazily na palouček kde to bylo nějaké divné.


Hned našli stádo,Královnu,byli štastní ale...


Ale byla to léčka.


Zlá Mintria uvěznila koně a nechala Montyho a Monči napospas skáze a utrpení.


Monty byl ale zdatný a tak začal vyharovat,stavět se na zadní až se dostal vn.


Běhali,kopali až se nakonec postavili i zlé Mintrii!


Vyhráli.


Vše bylo v pořádku.


Tak žili šŤastně na planětě Prasna Dvorka.


AŽ DODNES!



AUTOŘI- JÁ & ELIŠKA Z CHA-YE.BLOG.CZ A NAŠE STŘEŠTĚNÁ FANTAZIE :D


Můj život-3.díl

20. července 2009 v 18:40 | Čokoládka |  Příběhy
Léto bylo čím dál tím teplejší a sluníčko ukazovalo svou skrytou sílu.
Paprsky se oběvili i v malém ale sice známém městě Liberec.
Byla sobota...
Zuzko dělej!Volala mamka a zrovna stála u sporáku.
No jo pořád...a zrovna dnes se naše hrdinka bude seznamovat s novým životem.
Zuzka stlumila radio,hodila na sebe její oblečení a šla do kuchyně nasnídat se.Po snídani si šla udělat sváču na cestu.Na jakou cestu?To se dozvíš když budeš číst dál!

Vzala si svůj batoh a šla na autobusovou zastávku kde seděla jedna holka s hůlkou...chudák vždyt je slepá!Uvědomila si Zuzka a neštastně se podívala na nebohou dívku.
Autobus pomalu zastavil.
Zuzka pomohla dívce na zastávce nastoupit.
Po několika minutách...
Konečná vystupovat!Řekl řidič autobusu a otevřel dveře.Zuzka vystoupila a nakoukla do batohu...Kde je ta mapa?!Nervozně si řekla pro sebe.Neměla mapu a neznala okolí ještě ,že byla v malé vesnici.Vesnička se jmenovala "Machnín".
Kolem ní prošla malá stařenka.Zuzka se jí hned zeptala na cestu.Jo děvče to musíš jít rovně a pak zaboč doprava, uvidíš takovou cukrárnu...
Minutách bloudění Zuzka konečně uviděla cukrárnu "U Elišky".
Šla dál,dál a dál až konečně narazila na slibované místo

Nekonečné pastviny,tak velké a tak krásné po okraji tekl malý potůček a uněj stálo několik krásných koní...

Byl to tak překrásný sen...jenže sen se nezdál byl opravdový...skutečný!
Kolem pastviny byla malá cestička která vedla přímo ke stáji.
Ze stáje se ozval dupot a řehtání.
No tak!Donečku!
Paní stála u hnědého koně který nechtěl aby mu nasadila ohlávku.
Zuzka zrovna šla kolem a všimla si toho.
Statný kůn se na Zuzku podíval...přímo do očí...vše stichlo...Zuzka cítila jen tlukot svého srdce...
Zanedlouho paní koníka uklidnila,zavedla do jeho boxu a vesele Zuzku uvítala.
Tak se tedy seznámila s tou paní ze stáje a zamluvila si jízdu na koni.

Ten krásný zážitek bude mít pořád v paměti ale i tak si ho zapsala do svého deníku.
Zííívv......koukla se na hodiny u polštáře.Bylo 21:49 hodin!Zuzka dopsala poslední slovo do svého deníku a zhasla lampičku.




Pokračování příště.

Můj život-2.díl

20. července 2009 v 18:39 | Čokoládka |  Příběhy
Můj život 2.díl

Začali prázdniny a naše hrdinka se seznámí s lidmi kteří ji rádi pomůžou a ponaučí ji o životě.

Ve městě Liberec už jsou konečně prázdniny a Zuzka surfuje na netu.
Zrovna hledala pěknou stránku s koníky a klikla na nějaký barevný odkaz na jedné stránce.Hm....pomyslela si a klikla na odkaz.Hned poznala ,že se jedná o takzvanou virtulní stáj.Tak se zaregistrovala a po chvilce se seznámila s jednou holčinou která měla taky ráda koníky.Jmenovala se Eliška.
Hnedka jsme se skamarádili a psali si přes mail a ICQ.

Jednoho dne...

Mamka Zuzky zjistila ,že se víc a víc její dcera zajímá o koně.
Jednoho velmi slunečného rána vzbudily Zuzku utlumené zvuky z vedlejšího pokoje.
Zuzka neučesaná vstala a koukla se do zrcátka."Ježiš,ty teda ale vypadáš"řekla si a pohled který byl v zrcátku byl upřímě řečeno kukuč který Zuzka dobře uměla.
Hned poté co se lekla svého vzhledu se kní přitulil její kocourek Šmudla a začal se mazlit.Skočil ji na klín a hlasitě vrněl.Zuzka kocourka pohladila a sundala si ho z klína ,protože byla strašně zvědavá co se stalo.Vešla na chodbu a otevřela dveře do vedlejšího pokoje kde byl počítač.
Najednou uviděla její rodiče jak sedí u počítače a tisknou nějaký papír.
V tu chvíli se na ni táta s mámou usmáli.
Zuzka:"co sem zas provedla?"Nic špatného na koukni se.Mamka podala právě vytisknutý papír její překvapené dcerce a s radostí ji objala.Zuzka si rychle přečetla papír a s jásotem skákala skoro až do stropu.
"Prázdniny v sedle?!"no to snad ne!"výskala Zuzka nadšeně ,že bude celé léto každou sobotu a neděli jezdit ke koním!

Pokračování příště

Můj život-1.díl

20. července 2009 v 18:38 | Čokoládka |  Příběhy
Bylo nádherné letní ráno ve velkém městě Liberec.
Tu chvíli mamka probouzela svoji dceru Zuzanu.
Mami ještě pět minut!Řekla Zuzka a ponořila se do velké peřiny ze které nebylo úniku.

Zuzka se oblékla,nasnídala a učesala,umyla a pomazlila se se svím kocourkem Šmudlou.Zuzka si to šla do školy rychlím krokem.Ve chvilce okamžiku si vzpoměla ,že píšou písemku z matiky.Tak si vyndala z batohu učebnici matematiky a začala se učit.Ten den bylo také vysvědčení a Zuzce se vůbec ale vůbec nechtělo jít do školy.
Poté učebnici hned zandala ,protože byla hned u hlavního vstupu školy.Přešla práh školy a řekla si sama pro sebe v duchu:"základna nepřátel".
Hned po příchodu do školy potkala svoji třídní paní učitelku a pozdravila ji ta se na Zuzku hned usmála a řekla:"ahoj".
Paní učitelky a páni učitelé na Zuzku byli vždy hodní ,protože nikdy nezlobila.
Po těch šesti hodinách učení začalo zvonit a Zuzka si konečně zabalila věci a připravila se na tu osudovou hodinku utrpení ,která ji měla změnit život.
Zuzka si vyndala desky na vysvědčení z batohu a položila si je na lavici.
"Začla hodina"...řekla paní učitelka která zrovna stála u katedry a prohlížela si nějaké papíry.

"o můj ježíšku na křížku"řekla si Zuzka sama pro sebe a zároven se modlila aby měla alespon ty dvojky.
Všichni žáci měli už vysvědčení ve svých deskách jen Zuzka to "parte"(tak si nazvala vysvědčení) neměla.
Paní učitelka řekla její jméno a Zuzka si to se šklebícím úsměvem pádila ke katedře.
No tak tady to vypadá dobře.Pokoušela se učitelka vzpomenout co má říct a žákyně ji hned řekla:"Co?To není možný!"
Jedna ruka paní učitelky se dotkla Zuzky a ta druhá Zuzce dala vysvědčení.

"Samí?!"řekla po příchodu své dcery domů matka a objala ji.
Zuzka hned s jásotem hodila batoh na židli a užívala si začátek nového úplně nového života byli totiž PRÁZDNINY!

Pokračování příště

Úvod do příběhu "Můj život"

20. července 2009 v 18:38 | Čokoládka |  Příběhy
Milí čtenáři a čtenářky.
Rozhodla jsem se napsat příběh o životě jedné mladé dívky která miluje koně.

Osoby:

Zuzka-13letá dáma
O ní:má ráda červenou a oranžovou barvu,koně a psy,
Kde je nejraději:zamčená ve svém pokojíku
Její nej kamarádka:eliška
Přezdívky:zuzu,zuzle



Eliška-12letá holčina
O ní:má ráda černou a červenou,koně a kočky,
Kde je nejraději:na seně
Její nej kamarádka:Zuzka
Přezdívky:ela,buchy

Rodiče-33letá a 50letý otec s matkou
O nich:jsou to rodiče Zuzky


Babička-56letá babička Maruška
O ní:je moc hodná a je to babička Zuzky

Mamka-elišky maminka


Zvířata:

Monty-valášek a velký miláček Elišky ve stáji

Gina-klisna ve stáji

Ironik-valášek který si myslí ,že je pořád hřebcem ve stáji

Markýz-hřebec ve stáji

Šmudla-kocour Zuzky


Tak to je vše za několik dní tady bude příběh!

Jak jsi mohl!?

20. července 2009 v 18:37 | Čokoládka |  Příběhy

Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval jsi mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval jsi nade mnou prstem a zeptal jsi se: "Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku.

Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne. Postupně jsi začal trávit víc času v práci a byl jsi zaneprázdněn svojí kariérou a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný. Nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a radovala jsem se s tebou, když jsi se zamiloval.
Ona, teď tvoje žena, není "pejskař" - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišly děti a já byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že by jsem jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale byla jsem se "zajatcem lásky". Když vyrostly, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšely se na mou srst a tahaly se za ni nahoru, na své vratké nožičky, strkaly mi prstíky do očí, zkoumaly moje uši a dávaly mi pusinky na nos. Milovala jsem to všecko okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky mojí fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš "ano" a změníš téma.
Už nejsem "tvůj pes", ale "jen pes" a rozčilují tě všecky výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, ale když jsme přijeli k zvířecímu útulku, bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil jsi papíry a řekl dvěma ženám, které si mě přebíraly: "Vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčily ramenem a věnovaly ti bolestný pohled. Poznaly reálnost umístění psa ve středním věku, i když s "papírama". Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem měla o něho starost. Jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile si odmítl vzít si můj obojek a vodítko.
Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já.
Když jsi odešel, ty dvě milé pani řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou "Jak jenom mohl?" Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor - že to celé byl jen zlý sen… a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.
Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost.
Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ni. Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit - místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.



Poznámka autora:
Pokud vám článek "Jak jsi mohl" vehnal slzy do očí tak jako mně, když jsem ho psal, je to proto, že je to příběh složený z osudů miliónů zvířat, které umírají každý rok v amerických útulcích. Vítaná je snaha všech, co by chtěli článek dál šířit pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem. Prosím použijte ho na vzdělání lidí na svých stránkách, časopisech, na informačních tabulích útulků a veterinárních ošetřovnách.

Děkuji, Jim Willis

Autor: Jim Willis


Horsez-vzhůru do sedel

20. července 2009 v 18:36 | Čokoládka |  Koňské hry
Druhý díl a také pokračování skvělé hry HORSEZ.
Opět tam je dobrodružný děj.
Přihlásíš se na jezdeckou akademii,po příjezdu začne ve stáji hořet a ty musíš zachránit koně ,kterého ti pak následně dají.
Je to hodně dlouhá hra...mno prostě všechno nebudu vypisovat :D



Rady-

1.jak se dostanu do podkroví pro dárek?Nejprve jdi od dveří rovně seber telefoní číslo u telefonu a vezmi jednu figurku z šachů potom jdi pořád rovně směrem ke knihovně a sejdi se shodů.Pak jdi k takovému mostu(jdi rovně až narazíš na kamený oblouk)a jdi rovně ke dveřím pak ze stolku vezmi klíč a jdi do knihovny tam ti dá klíš od podkroví a jdi zpátky kde jsi začala a jdi do prava a pak jdi do svého pokoje(vedle ředitele a Harryho né nahoru) vezmi tel.číslo a zavolej pak vyjdi z pokoje a jdi nahoru ke dveřím na pravo a otevři je.Jdi pak úplně dozadu a vezmi dárek a jdi zpátky ke dveřím kde jsi začala.

2.kde je hřebčín v americe?je to snadné prostě hledej most jdi tam a už ho najdeš ;)

3.jak se v maroku dostanu ke Kiew?vezmi krmení pro kočku ze tvého pokoje pak u učitelky je miska tak to krmení tam dej,potom jdi nahoru po shodech a jdi okolo tý říčky(prostě jdi vlevo)uvidíš kotátko ........potom jdi zase pořád vlevo až narazíš na dveře jdi tam a hned tam máš žebřík jdi ke kotátku a dej žebřík.jdi zpátky do dveří a jdi k Harrymu.....potom jdi dolu k učitelce a vezmi ji tu růžovou kabelku a máš klíč potom jdi do prava do dveří a jdi ke Spikovi.....pak jdi zpátky nahoru směrem k Harrymu tam jsou takový dvěře jdi tam a jsi v knihovně vrat knížku a vrat se ke Spikovi.......zpátky k Harrymu a jdi do pokoje k Kiew a jdi k věcem.
no a to další snad zvládnete :)


tak doufám ,že jste přišli jak na to a doufám ,že sem vám poradila dobře.

ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ!
TEXT JE Z MÍCH ZKUŠENOSTÍ Z HORSEZ!

Horsez-dědictví hřebčína

20. července 2009 v 18:33 | Čokoládka |  Koňské hry
Horsez je velmi zajímavá adventura.
Staráte se tam o svého koníka,vyhráváte závody a za ty dostáváte nové koně ale když už je to adventura je tam i "dobrodružný děj".
Tetička umřela a ty poní zdědíš hřebčín.Musíš ho opravit,proslavit aby se z rujny stala zase přenádherná stáj.Někteří lidé z vesnice ti budou "házet klacky pod nohy"...musíš je jen překonat!


Rady-
1.jak dostihnout chlápka na tříkolce?Jedte skratkami tz.objíždějte stromy atd.

2.kde je les?Les najdeš když se vydáš z hřebčína první odbočkou do prava a pořád rovně!

3.kde jsou rostliny?Pár rostlin najdeš u řeky Vydry(jed podle ukazatele k mostu) a pampelišku najdeš když se vydáš směrem k
lesu a až narazíš na takový balvany na sobě tak hned vedle ukazatele je pampeliška.

4. kde najdu Růžu?Růžu najdeš v lese vydej se z rovně do leva jet rovně až narazíš na odbočku(kopec) tam za stromem je Růža

To je vše tak snad ti to pomohlo :)

ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ!
TEXT JSEM PSALA Z MÍCH VLASTNÍCH ZKUŠENOSTÍ Z HORSEZ!